Pohádka o panu Plhovi

Pohádka o panu Plhovi

Žil byl jeden pán a ten se jmenoval Plha. Bydlel v jedné zaostalé vesničce, která se jmenovala Plšukov a byla velmi smutná z toho, že všechny okolní vesničky jsou krásné, jen ona je mezi nimi jako ošklivé káčátko, vzbuzující v nich posměch. Panu Plhovi bylo smutné vesničky moc líto, a tak se snažil, všemi svými možnými prostředky, aby vesničku zkrášlil, vylepšil, zúhlednil a zmodernizoval k obrazu svému tak, aby byla také šťastná. Byla to práce úmorná, nevděčná, namáhavá, nekonečná … vysilující bylo především dlouhé vystávání důlků kolem jeho velkého tlustého auta, které, než celé takto obešel, byl nesmírně unavený. Ale protože nejvíce ze všeho mu záleželo na dětech zdejší mateřské školky a chtěl, aby měly co nejlepší podmínky ke cvrnkání kuliček, tak si při tom málem zničil své vlastní plíce. Ale nejhorší na tom bylo to, že tato práce byla všechna zadarmo a pan Plha za ni vůbec nic nedostal. Byl to jen takový obětavý chudák, který nutně potřeboval zaplatit komický divadelní výstup pana Plarosty a asistenci místní policie na svatbě jeho vlastní dcery, aby se jim náhodou uprostřed polních cest něco nestalo. A tak pan Plha doufal, že za svoji práci pro vesničku dostane alespoň tu trochu benzínu ušetřeného při sekání trávy křovinořezy, protože ostatní nové drahé stroje, které vesnička měla postavené v garáži, měly mnohem větší spotřebu.

Jenže jednoho dne přišli do vesničky za panem Plarostou škaredí pánové, kteří řekli, že ne, že pan Plha to takto obětavě zadarmo dělat nemůže, že takhle to vypadá jako „plarc“ systém a ten je zakázaný a vesnička by za něj musela zaplatit obrovskou pokutu a už by neměla na své zkrášlování na úroveň okolních vesniček penízky. A pan Plha z toho byl velmi smutný, jako vyměněný. Vždy lidi okolo sebe častoval veselými bodrými průpovídkami a chválil jejich návrhy na zlepšení, a teď nic, chodil jako bez duše. Až jednoho pěkného dne přišli do vesničky jiní pánové, tentokrát moc hodní, kamarádi pana Místoplarosty a ti řekli, že to není pravda, že jsou to jen zlí jazykové, kteří závidí panu Plhovi jeho trochu benzínu. Napsali mu to hezky čitelně, velkým písmem na papír a namalovali mu k tomu pěkné kulaté obrázky, které nazývali „razítka“ a řekli, že pan Plha může ve své obětavé činnosti pro vesničku pokračovat. Pan Plha i pan Plarosta z toho měli velkou radost, pověsili tento papír s pěknými obrázky na nejhezčí latrínu na náměstí vesničky, aby si jej mohli všichni prohlédnout a aby si už žádní zlí jazykové něco tak ošklivého o panu Plhovi nedovolili říct. Vesnička žádnou pokutu platit nemusela a tak jí zůstaly penízky na to, aby dále vzkvétala a pan Plha začal zase své milé spoluobčany obšťastňovat bodrými průpovídkami a chválit jejich náměty, které u něj byly zase všechny pěkně na „plovno“ a posílat je za to všechny zadarmo do „Pldele“, což je krásná hornatá krajina s voňavým (vz)duchem … tak, jako dřív :-)

Dobrou noc děti….